Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tři králové -6.1.

10. 1. 2012

 

3kralove05.jpg

Pro čtení klikněte do obrázku

 

 

Ani den bílý nezastíní
 hvězdu, jež svítí nad jeskyní —
znamení spásy pro lidi.
A přece pouze vroucí víra,
 jež nebi srdce otevírá,
 tu hvězdu svítit uvidí.
 
Společně vyšli od východu
přes devatero hor a brodů
za hvězdou směrem k Betlému.
Se sluhy vyšli, se soumary
a s mnoha převzácnými dary

 
A tak ji také znamenali
v písmech a věštbách obeznalí
tři zbožní, moudří králové
v dalekých krajích Arábie.
I v prsou králů někdy bije
horoucí srdce takové.
 
Navštíví cestou Jeruzalém.
Zde v paláci svém okázalém
zlý Herodes, král Židů vlád.
I on, když zví cíl jejich pouti,
chce před děťátkem pokleknouti.
„Přijďte mi říci, kde má hrad."
A dál za svitem hvězdy zase
královský průvod ubírá se,
až dojdou do skal nad Betlém.
A tu jak prst jim ukazuje
ta hvězda do chudičké sluje.
A oni vkročí za světlem.
 
Vkročí — a kolena svá skloní.
Kdo jednou spatřil to, co oni,
už neodvrátí oči zpět.
„Ó, stokrát požehnaná matko,
ukaž nám, ukaž Jezulátko,
na něž tak dlouho čekal svět!
 
   
Hle, naše dary, stříbro, zlato,
tmí se nám v dlaních jako bláto
 před tváří tvou. A tak i my,
 králové, věštci, mudrcové,
před tím, jenž Synem Božím slově,
 jsme jenom dětmi malými."
 
Dary, jež z daleka sem nesli,
 pokorně složí vedle jeslí.
A zas v průvodu pomalém
chtějí se vracet. Anděl Páně
sen prorocký však sešle na ně:
Nechoďte přes Jeruzalém!
 

                                                                                                                                   V. Renč